Rošáda ve Svitavách

S asistencí Michala Kaloda a Pavla Menčíka jsem sepsal povídku o (ne)povedeném výletu do Pardubic, kam jsem vyrazili před 6 lety. 

Rošáda ve Svitavách 

V pátek 14. července 2017 jsem vyrazil s Michalem Kalodem a Pavlem Menčíkem na výlet do Pardubic, abychom si s Michalem zahráli bughouse v rámci pardubického Czech Open. Pavel měl hrát ve dvojici s Martinem Tajovským, Pavel s Martinem patří k nejlepším dvojicím v bughousu v ČR.

Pavel pro mě přijel autem do práce, Michal již v autě seděl. Od začátku cesty bylo patrné, že s Pavlovým autem značky Chevrolet Aveo není něco v pořádku, Pavel měl problém změnit zařazenou rychlost. Proto pro jistotu řadil jen minimálně. Vyráželi jsme směrem na Kuřim a Svitavy, vzhledem k tomu, že byl pátek odpoledne, stáli jsme za Brnem v koloně. Že nestihneme turnaj v bughouse naštěstí nehrozilo, protože ten se hrál až druhý den ráno. Cestu jsme prodloužili také díky různým objížďkám a zátarasům. Vzpomínám si, že jsme minimálně dva úseky projeli dvakrát. Pavel měl vytištěný výsek z mapy, ale to nebylo pro navigaci do Pardubic ideální. V roce 2017 nebyla navigace v mobilu běžnou záležitostí, i když je to pouze před 6 lety.

V autě byla legrace, Michal si z Pavla dělal srandu z jeho špatné orientace v prostoru, a já se občas přidal. Pavlovi jsme doporučovali, aby si příště před cestou zkontroloval stav vozu a připravil si trasu cesty. Pavlovi se nelíbilo, když jsme mu s Michalem říkali, že tak špatně na výlet jako on by se mohl připravit pouze voš..t. Pavel nás důrazně žádal, abychom mu tak neříkali, a raději mu říkali pi.. Seděl jsem na předním sedadle vedle Pavla, protože Michal si sedl chytře na zadní sedadlo. Když jsme si z Pavla dělali srandu, Pavel mě několikrát bouchl pěstí do stehna, i když jsem se pouze smál Michalovým vtipům, Pavel samozřejmě na Michala na zadní sedadlo nedosáhl, tak jsem to odskákal za Michala.     

Stav vozu se pomalu zhoršoval. Ve Svitavách, kam jsme dojeli z Brna po dvou a půl hodinách jízdy, vypovědělo auto službu úplně. Byli jsme zrovna na kruhovém objezdu v centru města, takže jsme kruhový objezd úplně zablokovali. Naštěstí nám pomohl řidič kamionu, kterého jsme blokovali na kruhovém objezdu, auto odtlačit kousek od kruhového objezdu, kde jej bylo možné odstavit v naprostém bezpečí, protože místo bylo přesně před okny svitavské policejní stanice.

Bylo mi jasné, že z Pardubic nic nebude, a zajímal mě už jen návrat do Brna. Našli jsme nejbližší autoservis od policejní stanice, ten však měl již zavřeno. Pavel nám nechtěl otevřít kufr, abychom si mohli vzít věci z kufru, protože se bál, že se vrátíme vlakem do Brna a necháme ho ve Svitavách samotného s nepojízdným autem. Nakonec se nám po delším handrkování podařilo donutit Pavla, aby kufr otevřel a mohli jsme si z kufru vzít věci. Pak se naše cesty rozešly, Pavel s Michalem šli hledat jiný autoservis, já se odebral do blízké restaurace, a Michal se ke mně po chvíli přidal. Po jídle jsme se s Michalem vrátili vlakem do Brna, a nechali Pavla ve Svitavách jeho osudu.

Pavel nakonec na poslední chvíli našel autoservis, kde mu ještě byli ochotní auto přemístit a slíbili opravu, a pokračoval pak vlakem do Pardubic, kde na něho čekal Martin Tajovský a druhý den spolu odehráli turnaj v bughouse, ve kterém skončili těsně druzí za hradeckou dvojicí Jezbera-Šlesinger.

Za výlet do Svitav jsem nakonec zaplatil Pavlovi 100 korun (původně domluvená cena byla 200 Kč), i když jsem samozřejmě nechtěl platit nic, vždyť nás do cíle nedovezl! Ale za tu legraci to rozhodně stálo a jako bonus jsme se podívali do centra Svitav a dobře se tam najedli. Když potkám Pavla na šachovém turnaji, vždycky si na povedený výlet do Pardubic vzpomenu a ptám se na stav jeho auta, kterým Pavel dodnes jezdí.

Lukáš Řehůřek